Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní verze

mobilní verze

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Zajímavosti

Marie baronka von Ebner-Eschenbach

Rozená hraběnka Dubská z Třebomyslic dr. h. c.

Marie baronka von Ebner-EschenbachMarie Ebner - Eschenbachová, nazývaná rakouská Božena Nemcová, se narodila dne 13. září 1830 na zámku ve Zdislavicích. Dva týdny po jejím narození jí zemřela matka - Marie Vocklová. Většinu života prožila s otcem ve Zdislavicích a ve Vídni. Její chůvy byly českého původu a díky jim se v raném dětství setkála nejprve z českým jazykem, který velmi dobře ovládala, a až pak s němčinou a později také s francouzštinou. [Marie baronka von Ebner-Eschenbach]

Po smrti své babičky spolu se svou sestrou zdědila knihovnu, která se nacházela ve vídeňském bytě na Vraním náměstíčku. Otec mladičké Marii dal nelehký úkol. Měla sestavit katalog všech knih. Pro někoho trest, pro naši Marii úkol, který ji dělal šťastnou. Pročítala každou knihu a možná právě proto její záliba v čtení a posléze i psaní narůstala na významu. Jako většina informací o jejím dětství tak i tato zpráva pochází z knihy Meine Kinderjahre (Moje dětská léta), kterou spisovatelka sepsala a vydala v roce 1906. V závěru této publikace psané již ve vysokém věku píše:
"Když jsem se zastavila na prahu a ještě jednou se podívala na ztichlý pokoj, z něhož zmizel drahý a skvostný život a v němž jsem byla tak často sama se sými myšlenkami, napadlo mne: Přenechám je někomu jinému, kdo by se o něj staral. Má touha myslet a trpět se už víc neživila tajemnými sny, začala se naplňovat. Krátká minulost už ležela za mnou. Myslela jsem a trpěla - přestala jsem být dítětem.

Před uvedením výčtu významných prozaických děl této spisovatelky, nesmím se zapomenout zmínit o dramatech, které sei oblíbila již ve svých deseti letech. Přes zimní čas, kdy žili ve Vídni navštěvovala se svým moudrým otcem a babičkou divadla. Ve svých vzpomínkách úvádí zejména Karlovo divadlo, Divadlo na Vídeňce a na Burgtheater.
Se svou sestrou si psávala své vlastní divadelní hry (např. Abrahamova oběť), které pak hrály samy pro sebe a někdy měly za diváky babičku.
Celá rodina Mariino psaní v jejím věku (10 let) odsuzovala, a proto si některá svá díla nechávala raději sama pro sebe. Někoikrát se také stávalo, že se mladá spisovatelka neudržela a své básnění recitovala babičce. Přes tuto nepřízeň ze strny své rodiny se psaní věnovala nadále. Zprvu psala francouzsky, ale díky svému bratranci a později i manželovi začala psát německy. Na tuto dobu vzpomíná takto:

"Mohu říct, co si myslím, jen když to řeknu německy. Jeden přísný ospravedlnil mé básnění těmito slovy. Ale - "co si německy myslíš..." Nezdálo se mi, že by mé myšlenky byly rodilými Němci. Jako malé děti jsme mluvily téměř pouze česky. Pak později skoro jenom francouzsky - a řeč, jíž mluvíme, je přece ta, v níž myslíme. Začalo přísné sebepozorování. Mé nápady byly podrobovány národnostní zkoušce. Vnitřně se mé obracení z francouzské na německou básnířku konalo rychleji než přeměna housenky v běláska zelného - řekněme."

Mezi její oficiální díla patří zejména:

Dramata
  • Z Františkových lázní (1858)
  • Marie Stuartovna ve Skotsku (1860)
  • Herečka (1861)
  • Doznání (1861)
  • Slečna z lesů
Na dramata, která neměla příliš velký úspěch navázala prózou:
  • Povídky (1874)
  • Božena (1876)
  • Hodinářka Lotti
  • Aforismy (1880)
  • Příběhy ze vsi a ze zámku (Obsahovala mimo jiné Krambambuli)
  • Na zámku a ve vsi
  • Obecní dítě
  • Co jsem prožila
  • Vina neodčinitelná (1889)
  • Z pozdních podzimních dnů (1901)
  • Moje dětská léta (1906)
  • Moje vzpomínky na Grillparzera (1916)

 

Svého bratrance Moritze von Ebner-Eschenbacha si vzala za muže ve svých 18 letech. Žila s ním v bezdětném manželství až do úmrtí Moritze dne 28. ledna 1898.
V roce 1899 obdržela od císaře Františka Josefa I. významenání za umění a vědu a o rok později (1. září 1900) získala Marie von Ebner-Eschenbachová čestný doktorát Univerzity Vídeň.

Dne 12. března 1916 ve Vídni umírá. Její ostatky byly převezeny do rodných Zdislavic a pochovány v rodninné hrobce hrabat Dubských.

 


Troubky

Stručný přehled nejdůležitějších událostí z historie obce

První písemná zmínka je ze dne 4.července 1281. Tehdejším majitelem panství byl Skoch (Schochs de Trubek z lat.)
Po celá staletí bylo zdejší panství rozděleno na dvě části manskou a alodní.
Z dochovalých materiálů o obci je nejcenější listina. Pročka ze Zástřizl, která je z roku  1549. Pojednává o propuštění poddaných ze služby.
V Troubkách bylaškola zřízena v roce 1821, ale budova, v nícž měla výuka probíhat, byla postavena až v roce 1834.  Ve druhé polovině 20. století byla zrušena, a proto děti musí chodit do školy v nedalekých Zborovicích a nebo Zdounkách.
V každé obci vznikaly na přelomu 19. a 20. století nové spolky a bylo tomu tak i v Troubkách. V roce 1896 vznikl sbor dobrovolných hasičů a již v roce 1884 čtenářská spolek.
Obec je přifařena do nedalekých Zborovic.

 


Zdislavice

Stručný přehled nejdůležitějších událostí z historie obce

Písemná písemná zmínka o obci je z roku 1349 (první majitelé byli Vojtěch a Martin z Troubek).
Škola byla zřízena roku 1804 (první učitel se jmenoval Karel Berger). Zrušena v roce 1960.
Před II. světovou válkou zde existoval čtenářský spolek "Zdislav" vznikl v roce 1887.
Sbor dobrovolných hasičů vznikl roku 1930.
Zdejší zámek byl postaven na místech kamenné tvrze koncem 17. století. Do dnešní podoby byl upraven hrabětem Dubským v 40. letech 19. století.
Hrobku hrabat dubských patrně navrhl Moritz von Ebner-Eschenbach, manžel spisovatelky Marie Ebner-Eschenbachové, která se ve Zdislavicích narodila 13. září 1830.

 


Troubky - Zdislavice

Za posledních 12 let došlo v obci k velkým stavebním úpravám a do rozvoje obce bylo investováno přes 40 milionů korun.

Většina těchto finančních prostředků byla investována do těchto staveb:
  • vodovod
  • plynovod
  • kabelový telefon
  • rekonstrukce a výstavba nových chodníků
  • rekonstrukce místních komunikací
  • rekonstrukce pouličního osvětlení a místního rozhlasu
  • rekonstrukce hřbotovů a márnic
  • JME provedlo generální opravu rozvodů el. energie (opravu financovali JME)
  • dobudování kanalizace a spousta dalších inovací ke zlepšení občanské vybavenosti a životního prostředí
     

V rámci restituce byl původním majitelům vrácen zámek ve Zdislavicích a statek v Troubkách. V obci jsou dva obchody a dvě pohostinství. Je zde také sportovní areál, jehož součástí je fotbalové hřiště, tenisový kurt a dětské hřiště.

 


O znaku a praporu obce

znak obce

Při návrhu a zdůvodnění našeho znaku vycházeli heraldici z historie a tradic obce. Autor návrhu znaku a praporu současných Troubek - Zdislavic se snažil o co nejoriginálnější propojení tzv. "mluvícího znamení" (trubka - lesní roh) s motivy a barvami převzatými z heraldiky významných feudálních vlastníků obou, kdysi samostatných vesnic.

Lilie připomíná jak rod Zástřizlů na alodní, později na manské části Toubek (nějaký čas drželi i Zdislavice), tak zdislavské Otislavy z Kopernic (figura byla v erbech obou rodů stříbrná v červeném poli, ve znaku i na praporu současné obce je tedy v upravené podobě). Připomeňme, že červená a stříbrná jsou rovněž erbovními barvami olomouckého biskupství, pod jehož správu patřila manská část Troubek.

Dvě trubky - lesní rohy - evokují svým tvarem tzv. buvolí rohy z erbu Dubských z Třebomyslic (v něm jsou rovněž stříbrné, avšak postrkané lidskými ručkami). Náhodné nebylo také zvolení modré barvy štítu i listu praporu - opět barva erbu rodu Dubských.

Znak i prapor obce Troubky - Zdislavice je schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a po vysvěcení budou dány do užívání. Nechť se pod tímto praporem konají všechny významné události obce Troubky - Zdislavice a nechť je tento znak a prapor symbolem lásky, bratrství a porozumění a vede nás k jednotě, ke společnému, pěknému a klidnému životu nás všech.

 

Vy naše chaloupky trobecké,
vy naše chaloupky zdislavské,
buďte nám všem dobrým domovem,
domovem, kam se daždý rád vrací.